Po stopách svatomartinských tradic

Svatý Martin žil ve 4. století, pocházel z dnešního Maďarska a otec voják ho umístil do římské císařské gardy. Legenda praví, že jednoho mrazivého večera jel Martin na koni do vojenského tábora a u brány ho polonahý žebrák prosil o almužnu. Martin u sebe neměl ani peníze, ani jídlo, rozdělil tedy mečem svůj plášť a promrzlému muži jeho půlku věnoval. Ve snu uviděl Ježíše Krista ve svém plášti. Martin se pak nechal pokřtít, odešel z vojska a po dalších životních peripetiích se stal biskupem. 

Svatomartinský den, který připadá na 11. listopadu, měl v Čechách a na Moravě bohatou tradici. Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře. V tento den se uzavíraly smlouvy, konaly se výroční trhy a martinská posvícení. Přitom se hodně slavilo. A tak není divu, že existují dobové záznamy nejen o slavnostech, ale také o nejrůznějších schválnostech, a dokonce výtržnostech, prováděných tzv. „martínky“, tedy veselící se čeledí.

Důležitou tradicí, zvláště ve vinařských oblastech, byla v tento den i slavnost nového svatomartinského vína.

A proč vlastně ke svatému Martinu patří husy? Legenda říká, že svatý Martin při své skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze však zase praví, že husy Martina při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.

Se svatomartinským dnem se také pojí několik pranostik:

Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.

Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.

Na sv. Martina, drž se synku komína.

O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.